Přidat názor k článku Bála jsem se o miminko

Milá pisatelko a ostatní přispívající,

uf, to jsem si oddechla, že příběh měl dobrý konec! Přeji Vám hlavně zdraví... .

Chtěla jsem se s Vámi podělit o zkušenost ze "zahraničí" tedy ze Slovenska. Přes obří nevoli mojí matky jsem se už stejně přes komplikace v těhotenství domů nedostala a týden před Vánocema jsem skončila v nemocnici. Byla jsem ve 30 týdnu, na 2 prsty otevřená, mrňavé miminko a o dva týdny později mi diagnostikovali přezrálou placentu. Ihned jsem ale od lékařů dostala signál, že mi hrozí předčasný porod a ve stávající nemocnici není neonatální oddělení a proto jsem dostala na výběr pár nemocnic v okolí, kam bychom ještě v celku mohli být hospitalizování a v tom nejhorším případě bychom ale přezevšechno mohli být s miminkem pohromadě. Po čas mého pobytu jsem vysledovala, že je to zcela běžná praxe. Jinak jsem byla spokojená i s nadstandardním pokojem, na který měl můj manžel přístup 24hodin i s lůžkem pro nocležníka a za cenu 300SK. Veškeré prohlídky jsem absolvovala s dítětem a dětská doktorka obcházela jednotlivé pokoje. Zrovna tak gynekolog. Rovněž standardní byla vyšetřovna, kde se odhalovala jen jedna pacitentka, ale bylo to rovněž s obecenstvem. Ale musím říci, že jsem si za tu dobu zvykla a hlavně to bylo dobré místo pro ujasňování si diagnóz. Protože jeden dr. řekl to, druhý zase ono a když jsme se tam takhle všichni sešli, tak to hormadně i s pacientkou prokonzultovali a věděla jsem na čem jsem.
Tak bych to shrnula asi takhle: byla jsem v nemocnici poprvé za celý svůj život. První dojem děsnej, lůžka snad stoletá zrovna tak jako celý interiér, ale se servisem jsem byla naprosto spokojená. Narozdíl od mých kamarádek, které upřdednostňovali doma ty nejhezčí a nejmodernější nemocnice většinou s velmi chabými zkušenostmi s personálem.