Přidat názor k článku Proč si kluci chtějí hrát se zbraněmi?

Cizinko, obávám se, že s označováním a s Jacquesem Lacanem u Denisy moc neuspěješ...

Deniso, asi jsme holt četly jiné knihy. O vlivu "obojího" lze těžko polemizovat, co budeš považovat za více formativní, je ovšem otázka názoru. Můj názor je ten, že podstatná část naší identity je kulturní, sociální a jazykový konstrukt. Samozřejmě, že role není to, že koukáš na mámu (a kdo chce chápat a ne se hádat, tak nevrtá do zjednodušujících příkladů). Role je hlavně soubor všech možných apelů, ať už jsou vyřčené nebo ukázané nebo prostě jen mlčky vyžadované. Pokud jde o jazykovou konstrukci, uvádí se, že celý ten sekec začíná právě v porodnici tou slavnou větou porodníka: táák - a je to kluk. Provede se prvotní klasifikace - a je vymalováno. (Toto je zase jen metafora, o prenatální diagnostice UTZ jsem slyšela.)Celá společnost se pak chová ve stylu: "Táák - a je to kluk, "jen" podle toho, jestli tam je pindík nebo ne." Úplně odizolovat od společnosti novorozence nemůžeš a těžko potom může někdo argumentovat tím, že moje dítě zbraně nikdy nevidělo a stejně si hraje na Babinskýho. V zásadě jsem chtěla říct něco, co je podle mě opravdu považováno za nesporné, pohlaví a gender jsou dvě různé věci. Mužství a ženství není totéž, co feminita a maskulinita. A zájem o hračky určitého typu patří spíše k gender než spíše k pohlaví. K němu naopak patří spíše ty hormony a nejspíš i ty mozky. (Nevím, podrobnosti z neurovědy neznám o nic víc než zde byly zmíněny)