Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

nesoudím tě. Nepíšeš za jakých okolností k nevěře došlo, ostatně, to je tvoje věc.
Obecně by šlo říci, že jsi vytrestala v prvé řadě sebe, v té druhé ale bohužel i všechny své blízké - synem a manželem počínaje. Co biologický otec?? Ten to ví??
Otázka, komu je podobný, musí být v této situaci k zešílení. I u nás padla na přetřes, v souvislosti s kauzou vyměněných miminek. Teda, naprosto bezdůvodně, protože manžel VÍ, že jsem mu nezahnula. Ale člověka to nutí přemýšlet, jak se taková věc může stát, co by dělal on, atd...
Bohužel pro tebe, jenom lží to nekončí. Nejde o to psychicky to ustát. V budoucnu můžou přijít různé problémy, kdy syn bude potřebovat třeba krev od otce. Nebo se to provalí úplně banálně: při nějakém odběru mu zjistí krevní skupinu.
Anebo, a s tím počítej na 100%, pokud není hodně podobný zrovna tobě, že až začne dospívat, začne být HODNĚ podobný svému otci. Vidím to kolem sebe, jak děti, které byly "všelijaké", jakmile jdou do dospělosti, začnou být doslova kopiemi svých rodičů.
Samozřejmě, život může přinést cokoliv. Je dost pravděpodobné, že tvůj manžel tuší, jak se věci mají a rozhodl se, že dítě vezme za své. Neumím ti poradit, zda tedy ve vhodné chvíli věci pojmenovat, aby už konečně bylo "vyřčeno". Nebo nechat být, dokud se to neprovalí samo. Těžko říci, co bude menší zlo.
Přeji ti jenom, aby to nakonec dopadlo dobře a vy jste žili normálně, jako rodina.
Ono totiž v dnešní době adopcí a dárcovství spermií a vajíček, zase až tak moc nezáleží, kdo je biologický rodič. Domov je totiž tam, kde tě mají rádi, jak říká Maceška. A s rodiči je to taky tak.
Hodně štěstí