Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Ahoj, Slávko, myslím si, že záleží na úhlu pohledu...V 18 jsem se vdala, pořídila si miminko a stejnym fofrem se ve 20 rozvedla...Pak přišel ON a chtěl nás oba..."bio" otec, blonďatej prcek s 42 nožkama, současnej - takovej normální chlap, necelý 2 metry, 120 kilo a poslední číslo bot...Synek sám se rozhodl, že jeho táta je ten člověk, kterej se o něj stará... poněkud přezrálé rozhodnutí na 4 roky, ale litoval jen když něco vyvedl. Dnes má synek 16 let, 190cm, 90 kilo a poslední číslo bot...mmch je na fotkách z dětství neuvěřitelně podobnej malýmu bráchovi - vlastně nevlastnímu...po mně nejsou, já jsem nosatej prcek...
Dnes už naši současní přátelé ani nevnímají, jak to bylo, je "vidět", že OBA kluci jsou po TÁTOVI...Tvůj safr bude asi z hlediska zkreslený anamnézy, ale to si nakonec můžeš pořešit sama. Možná se zbytečně přeceňuje touha po VLASTNÍM dítěti, chlapi to spíš maj jako měření pinďourů (pardon...)že se chvástaj, jak je jim malej podobnej...ale nakonec je jejich ten syn, kterýmu umyli pokaděnej zadek, vytrhli kleštěma první zoubek, zamáčkli modřinu z první jízdy nakole, nebo mu naplácali za zmalování zdi kuchyně novýma fixama...Kdyby šlo do tuhýho, zeptej se choťánka, jestli by chtěl JINÝHO syna...nebo jestli tenhle je ten JEHO...
Držim palce, jo a nejsi srab, jsi LVICE )