Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Myslím, že se jedná o dvě různé věci, byť jedna je následkem té druhé. Jednak je tu nevěra a potom lež..
Já bych něco takového NIKDY NEUDĚLALA!! NIKDY!? Nikdy? Jak to může někdo říct?

Popravdě - já si vážně nedokážu představit, že bych byla nevěrná.. a přeci dovedu pochopit, že se takové "věci" stávají.. a nesoudím... třeba je právě nevěra jediná zlá věc, které se v životě dopustili ... a třeba litují... oč je horší urážet svou ženu.. řvát na děti.. a nelitovat toho.. a spoustě lidem to přijde normální.. Kdyby mě můj muž podvedl, nechtěla bych to vědět, protože "vidím", že mě má rád.. kdybych se to dozvěděla, odpustila bych mu to.. ale kdyby mi jednou jedinkrát řekl "di do p." nebo použil oslovení "ty kr.." atd., kdy něco podobného řval na děti.. OPUSTÍM HO.. Nevěru neuznávám, bytostně s ní nesouhlasím, ale dovedla bych odpustit, ale neodpustím zase jiné věci.. Ale lidi jsou různí.. lásky jiných jsou pro nás nepochopitelné, někdy jsem vážně překvapená, na co kladou lidi ve vztahu důraz.. ale nikomu to neberu:)

a k tomu lhaní..Nevím, kdo řekl, nepamatuji se ani doslova na citaci.. "všichni máme někoho, koho milujeme a je naší povinností lhát, podvádět.. vyžádá-li si to péče o tyto lidi".. a neptejte se mě, koho tím v tom případě myslím.. Já bych si s manželem večer pustila "Madisonské mosty".. a zeptala se ho, co on na to.. chtěl by, aby ho "Meryl" opustila, svěřila se mu, nebo by začal řešit sám:) Vím, že je to něco trochu jiného (není tam dítě), ale je to také o lhaní partnerovi..