Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Musím přiznat, že mě tvoje omezenost začíná otravovat. Snažila jsem se nastínit jiný úhel pohledu (Co kdyby se to stalo vašemu synovi?) při kterém by možná některé začaly uvažovat i jinak a ne jen slepě ječet, že má Slávka zatloukat a že už na tom nezáleží a co je do jedné nevěry a podobná tupá a placatá hesla. Nenávidím to hejno, které se vždy sešikuje a hlásá jeden názor bez ohledu na širokou škálu možností a vždy s neochvějnou pravidelností si z příspěvků, které by tuto možnost jen naznačovaly, vybírá něco absolutně neadekvátního, na co se dá reagovat a čím je možné to obrátit na zcela jiné téma. Celou dobu je řeč o tom, zda se Slávka zachovala či nezachovala správně a jak to kdo vnímá. Mě je Slávky líto, protože myslím, že prošvihla ten správný moment, kdy se vše dalo vyřešit a teď se bude jen trápit, ať něco řekne, nebo ne nebo se to jen provalí....čisté svědomí opravdu nemá a ve vztahu, který (každý to má jinak) by měl být založen zejména na partnerství, lásce, úctě ...atd. to prostě posrala. Ale přiznám, že Slávčino ujetí mě už zdaleka nezajímá jako to, jak tupé příspěvky se zde vyskytují. Rádobyironické, ubohé výkřiky, které nemají ani hlavu ani patu. Naštěstí je zde pár jedinců, kteří ještě dokáží používat mozek. Ty milá huhu k nim ovšem dle mého názoru nepatříš. Jestli ti vyhovuje žít ve lži, rychle si nějakou vymysli a můžeš začít. Třeba Slávku trumfneš, i když si troufám tvrdit, že laťka je na můj vkus nastavená dost vysoko.
Slávce přeju, aby se vše vyřešilo. Nejkrásnější konec by byl, kdyby jí manžel ve slabé chvilce přiznal, že ví, že dítko není jeho, ale že je oba tak miluje, že mu to vlastně ani nevadí, pořídili by si další vlastní a žili by šťastně až do smrti. Nebo třeba kdyby se ukázalo, že je jeho vlastní a trápila se zbytečně. Ale toto přání nemá nic společného s tím, že se zachovala hnusně a pokrytecky a vy jí zde radíte (oproti nám moralistkám) aby v tomto jednání pokračovala.