Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

no a zkus si třeba představit tohle. |Je ti osmnáct, puberta s tebou hází...emoce... do toho se ti stane nějaký úraz nebo nemoc a potřebuješ dárce. Ještě, že jsi z harmonické rodiny. Měla jsi štěstí, rodiče se milují a představa, e se rozejdou nebo jsou si nevěrní ti nahání ledový pot do čela. Dotor se obrátí na nejbližší příbuzné, není čas...hrdý otec se hlásí jako první a ouha! něco tu nehraje, trácí se čas, matka se hroutí, otec nechápe, co se děje, rodina se rozpadá...cože? Ty nejsi můj bio otec? Proč? Proč to přišlo právě teď? Nemohla jsem to vědět už dávno a mít čas se s tím vyrovnat? Jaká je moje identita? Nikomu nemůžu věřit...svět se hroutí... do toho ta nemoc...stejně nejsem jejich...nikoho nezajímám...konec...