Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Tak tam já bohužel nepatřím, lžu. Ale na druhou stranu se fakt poctivě snažím vzpomínat, kdy a o čem. Spíš mám problém se zatajováním informací než s lhaním jako takovým. Třeba neřeknu kamarádce, co o ní říkala jiná.... Nebo jsem vlastně lhala (ale taky nelhala jen jsem neřekla), že dcera rozflákala jistou vychytávku v novém autě. Takže přiznávám v tomto případě jsem se zachovala jako Slávka. Dcerka rozflákala žaluzii, oprava bude stát 30 tis. a já to neřekla, aby nebylo dusno kvůli roletě. Stejně to řeknu, ale jde o to, že jsem to neřekla ihned poté, co jsem to zjistila a teď manipuluji svým mužem neboť on neví, že já vím, že roleta je rozflákaná a navíc ani netuší, c to bude stát a nemůže se svobodně rozhodnout, zda dcerku zmlátit nebo bez řečí roletu nechat spravit nebo se na roletu vykašlat, jelikož jsme jí nikdy nepoužili. Jsem hnusná, ale stejně mám pocit, že moje lež je nesrovnatelná s tím, zda někomu zahnu a zbyde mi dítě, které někomu hodím na krk a nebo se zatajenou 30 za roletu. Svatořečená ale nebudu, teď je mi to jasný.