Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Ne - blbě jsem se zeptala. Spíš jsem měla napsat, co chceš říct tím článkem, na který jsi dala odkaz. To jako že s ním souhlasíš a nebo nesouhlasíš a nebo něco úplně jiného? S nevěrou nesouhlasím, leč vím, že člověk je tvor chybující. Tudíž - pokud bych se úplně náhodou něco takového dozvěděla, nepátrala bych dál a odpustila. Ad lhaní - ať Ti milosrdná lež připadá jako klišé, tak já s ní souhlasím. Pisatelka tuším psala, že manžel se jí ptal, zda dítě je jeho a ona se zeptala, co chce slyšet. Potvrdila jeho přání. Myslíš, že si přál slyšet pravdu? Možná tuší, že je něco jinak, ale nechce to vědět, protože ví, že by to pro něj bylo těžké.
Ad šéf - vybírám si práci, šéfa už moc ne. Ani v tomto případě nepůjdu hlavou proti zdi, max. řeknu, že firma je jeho a já mám jiný názor. Když uvidím, že nestojí o můj názor, raději bych se kousla do jazyka. Chci tím říct - někdy naštěstí není nutné lhát, lze mlčet. Ale blbý je, že pisatelka se užírá. To by neměla, měla by v tom mít jasno - podle mého názoru.