Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Tohle je zajímavá debata o milosrdných lžích a nelžích. Teda, nejsem žádný svatý a občas nějakou informaci zatajím, ale zrovna ty příklady co tu byly uvedené mi vůbec nepřipadají natolik důležité, aby se u nich člověk musel namáhat se lží (protože lež pro mě námaha je - pamatovat si komu jsem co řekla, neřekla...pro mě namáhavý na myslivnu )
Třeba příklad se spálenou večeří...proč bych proboha lhala o tom co jsem měla v úmyslu vařit a nakonec to spálila, to je nedůležité. Prostě bych řekla - jestli chceš řízky, tak jsou v koši, dej si.
To samé s lhaním dítěti ohledně menstruace - prostě mu řeknu, že mě bolí břicho a když se bude ptát dál, tak mu vysvětlím jak to holky mají a využiju toho aspoň k anatomický osvětě.
Šéf se mě většinou ptá na to jaký mám na určitou věc názor, v tomhle mám štěstí...no a jednomu z minulých šéfu jsem řekla že jeho nový nápad je kravina - ale pak jsem se mu za tu kravinu za pár dní šla omluvit, protože nakonec měl pravdu on. Takže mě to aspoň naučilo nebýt tak kategorická a nemyslet si, že vím všechno nejlíp.

Mám v příbuzenstvu lidi, kteří používají různé milosrdné lži a drobné manipulace denodenně a mě to naprosto vytáčí. Je to totiž v tak nepodstatných maličkostech, že nad tím zůstává rozum stát. Výsledkem je, že jim nevěřím už nos mezi očima (i když je mi jasné, že v těch "velkých věcech" nelžou) a radši se s nima moc nestýkám. Protože mě nebaví neustále uvažovat nad tím co zrovna z toho co mi řekli je přiklášlená pravda a co ne.