Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

1) Ne, nelžu, řeknu jí pravdu. Sice s tím v tu chvíli nic nenadělá, ale příště si ji nevezme nebo do ní zkusí zhubnout. Já taky nesnáším, když mi někdo tvrdí, jak v něčem vypadám báječně a přitom si myslí, že mám šlehu. Nevím, co je krutější - říct jí, že tahle věc jí nesluší, ona to zváží a nějak s tím naloží, nebo jí říct, jak v té sukni vypadá naprosto úúúúúúúžasně a bude pro smích celému městu - jo, vlastně, ale nebude to vědět a o to jde, že jo...

2) Určitě je důvod, proč mi ty chlebíčky nechutnají - nejím uzeniny, plísňové sýry, rajčata. Takže neřeknu - ty chlebíčky jsou fakt úplně hnusné. Řeknu, že mi nechutnají, protože nemám ráda rajčata. Tečka. Hostitelka jistě nabízí i něco, co mi chutná, zde je na místě tuto jinou pochutinu pochválit. Teda: Chlebíčky mi nechutnají, nemám ráda rajčata, ale jím tady ty jednohubky, ty jsou úplně super.

3) Šéf není debil (většinou), takže cpát mu, jak moc jsem nadšená, že jsem mohla zůstat přesčas je asi celkem blbost. Řeknu tedy: Sice se mi to zrovna nehodí / Nechtěla bych, aby se to stávalo pravidlem / "nějaký rozumný důvod", ale vím, že tu práci je třeba udělat, takže jsem ochotná tady čas od času zůstat dýl.

Nemyslím si, že v některém z těch případů lžu, ale říkám pravdu přijatelnou formou. Nesnáším totiž pokrytce.