Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Snowhite, osobně bych se hádat nechtěla...... a souhlasím s Tebou naprosto v tomhle

Nemůžu mluvit o něčem, co neznám a jejich vzat ani je neznám, nesoudím ho tedy

Osobně to beru tak, že nejde o to, co být mělo, jak to být mělo, ale o situaci, jaká je....

a vidím to tak, že nechat, jak je, protože ač má autorka hromadu výčitek, o pravdu nestojí ani ten táta (táta je u mne ten kdo vychovává a věnuje se), ani to dítě.

A to, že má autorka problémy s pocity viny je prostě logický, i když myslím, že je pár těch, které by to neřešily ani náhodou, nicméně tím, že se pochlubí pravdou a pokusí se to své svědomí vyčistit, tady může způsobit fakt jen nejspíš malér. Takže tady by dle mého měla autorka vypít svůj kalich hořkosti do dna, modlit se, aby se nic nestalo, co by ji donutilo vyjevit pravdu a jestli se potřebuje vypovídat, pak kostel, nebo studna........ nééé, kamarádky...... pokud už to vyžvejkala v okolí, udělala obr chybu, pak je manžel za blbce a tam se to zákonitě dozví....

Jak jsem psala, podle pár vět, co napsala, osobní dojem, pocit, jsem ráda, že ne zkušenost.