Přidat názor k článku Co dělám pro to, aby z Míši nebyl alergik

Fisperando, taky mi to přijde jako naschvál. Kdo se stará (a nemusí to být nijak přehnané), tak sklízí jednu ránu za druhou a kdo se nestará, tak tam je to v pohodě. ¨
Když si vzpomenu, jak ona mnou zmiňovaná sestra běhala ve dvou letech bez jakéhokoliv dozoru u nás na autobusovém nádraží, kde je provoz jako hrom a nic se jí nestalo, tak je to zázrak (samozřejmě jí nic takového nepřeji). Nebo jak jí její matka nechala lézt v tom samém věku (možná jí ještě dva ani nebyly) po parapetu na okně (kde navíc měla přehozenou peřinu, takže nebylo vidět, kde je konec), tak je mi zle. Když jsem jí řekla, jestli se nebojí, že spadne, tak mi odpověděla, že si kdyžtak udělají jinou. A to bylo nejvyšší okno v baráku. Fuj. Ještě teď se mi chce zvracet. Ale to sem nepatří.