Přidat názor k článku Co dělám pro to, aby z Míši nebyl alergik

Manželka dostala alergii až ve svých 19 letech. Nejdříve na břízu, pak na trávy a nakonec jí zjistili alergii téměř na vše - dokonce i na mouku, což byl dost velký problém vzhledem k tomu, že s ní v zaměstnání přicházela do styku denně. Kapesníky všude kam se člověk podíval a celoroční smrkání a červené oči ustaly až po pár letech, kdy se přestěhovala z paneláku do starého dodnes vlhkého domu - 70% vlhkosti je celkem běžná hodnota pokud se důkladně nevětrá (i tak to ale pod 50% neklesne). Já jsem tohoto problému doposud ušetřen (nespojuji to automaticky s panelákem, kde jsem nikdy nebydlel) a manželka si protrpí pouze jaro s břízou - jinak má klid. Prcka jsme se proto pochopitelně taky raději snažili preventivně vyvarovat všech známých výrazných alergenů a manželka kojila do 16 měsíců (pak už to pro něj bylo spíš cucátko, přestože mléka bylo dostatek - tou dobou už dokázal spořádat poměrně velké porce mnohem hustějších jídel - narozdíl od dneška, kdy je boj do něj něco kromě pití dostat).
Máme psa(venku), slepice, králíky, občas mezi tím proběhne polodivoká kočka (díky psovi se naštěstí moc dlouho nezdrží), o vzorném superhygienickém životě bez jediné bakterie a roztoče podle televizních reklam u nás nemůže být řeč (to že je na dvoře věčně od něčeho umatlaný a pokaždé mu neběžím preventivně umýt ruce, jahody a maliny ze zahrádky taky víceméně otřeme od nejhoršího to snad zná spoustu vesnických - sám jsem jinak nevyrůstal a marození prakticky neznal).
Zatím je tedy všudypřítomnými nástrahami "špíny" celkem zocelený a soustavně "očkovaný" a k doktorce chodíme jen preventivně. Ale jak jsem již psal - manželka to schytala s alergií až v 19 letech, takže těžko říci, zda to není jen dočasné. Doufejme, že ne a absence městského ovzduší a přehnané hygienické čistoty dle dr. Suralové (asi reklama na Bref, či něco takového) ho o tuto zkušenost navždy připraví.