...svatá pravda ! Tleskám ! Konečně se někdo na věc podíval spravedlivě a zastal se nás všech těch, na které se s oblibou a nejsnáze nadává. Je pravda, že mezi učiteli, lékaři, sestrami se samozřejmě najdou "černé" ovce, lidé, kteří se pro tyto profese nehodí, nemají dostatečnou sociální inteligenci a empatii vžít se do problému druhých. Na druhou stranu všechny tyto profese jsou pod neuvěřitelným drobnohledem společnosti a každodenní tlak na psychiku je nesmírně velký. Není divu, že právě tyto profese nejčastěji trpí syndromem vyhoření. Nevrlou sestru, lékaře, učitelku si vezme na odstřel rád každý, ale kdo se kdy zmínil o tom, že i sebeochotnější sestra, doktor, učitelka jsou bezmocní vůči manýrům zpovykaných pacientů/přecitlivělých rodičů, kteří jsou zaslepeni vlastní sebestředností a vše musí mít okamžitě, hned a na míru ? Kolikrát v čekárně proběhne nenávistný šum čekajících, vezme-li lékař přednostně jiný, naléhavější případ ? Jak se může jedna službu konající sestra na oddělení dostavit okamžitě ke třem lůžkům "zvonících" pacientů najednou ? Jak může učitelka hbitě zareagovat na každé dětské zaškobrtnutí, má-li ve třídě dvacet nezbedných dětí ? Fascinuje mě, jak jsou lidé ve svých požadavcích na tyto profese nároční a přitom sami předvádějí, jak jsou jim trpělivost, empatie apod. zcela cizí... Nic proti diskuzím, ale prosím nezapomínejte, že každá mince má svůj rub i líc....
Předchozí