Když se rodičů, kteří zapisují dítě do mateřské školy, zeptáte, co je pro ně důležité, většina z nich odpoví, že je pro ně důležité, jaká bude ta jejich učitelka. Program, kroužky nebo vybavení školky jsou často až na druhém místě.
Osobnost a profesní dovednosti učitelky bývají často i důvodem, pro který rodiče hledají jinou mateřskou školu. Zajímalo nás, jaké je to velké očekávání, jež rodiče do učitelky vkládají, a proto jsme připravili anketu pro rodiče předškolních dětí. Ptali jsme se na to, jaká je jejich "učitelka snů" a co od ní čekají.
Představy většiny rodičů se "točí" kolem jednoho požadavku - učitelka by měla mít především ráda děti. Pisatelka Jana vyjádřila svůj názor naprosto jednoznačně: "Jako asi většina matek své dítě miluji a chráním. Proto bych velmi uvítala, kdyby učitelka v mateřské škole měla děti hlavně ráda. Pochopitelně je důležité, pokud se dítě v mateřské škole také něco zábavnou formou naučí a pohraje si s vrstevníky, ale pozitivní vztah učitelky ke své práci osobně hodnotím jako nejdůležitější."
Učitelku, která do své práce chodí s potěšením, ráda vidí i Katka: "Podle mě je zdaleka nejdůležitější, aby učitelka byla osobností na pravém místě, aby ji práce s dětmi bavila a opravdu ji uspokojovalo být s nimi, vymýšlet pro ně hry, písničky, básničky. To je podle mě daleko důležitější než jakékoli formální vzdělání, za nímž se může skrývat lhostejná či nazlobená učitelka (ale na nenáladu má samozřejmě občas právo každý z nás, o tom není pochyb). Také by měla být tak trochu psychologem a vědět, že každý je jiný a potřebuje jiný přístup. Na někoho platí ostřejší slovo, někdo se zase ‚přetrhne', jen aby dostal pochvalu."
Rodiče zjevně dokážou pochopit, když učitelka právě není v kondici a prostě nemá "svůj den", ale poznají, pokud jí děti nejsou milé a sympatické a práce s nimi ji obtěžuje. Osobnost učitelky je pro ně dokonce důležitější než to, jaké má pedagožka vzdělání. Empatická učitelka, která se dokáže vžít do dětského světa, je pro většinu rodičů silnějším "magnetem" než cokoli jiného. Vcítění do potřeb a pocitů dítěte by také - podle většiny rodičů - měla učitelka umět přiměřeně ventilovat; zejména rodiče nováčků, kteří se na školku teprve adaptují, potřebují vědět, jak se ten jejich brouček cítil a jestli celý den jen neproplakal.
Mnohé rodiče také těší, když se mohou například z nástěnky dozvědět, co se bude v příštích dnech dít. Zajímá je týdenní tematický plán, těší je, když vědí, jak se vydařilo třeba uspávání broučků nebo vítání skřítka Podzimníčka. A ještě více je nadchne, když se dozvědí, že ten "jejich malý" byl v pohodě a že se mu celý den dařilo, nebo když pozorují, že se učitelka snaží stýskání a jiné adaptační potíže nenásilně překonat a dítě postupně zapojit do skupiny vrstevníků. Pro rodiče je také podstatné, jestli je učitelka spravedlivá; pokud svou pozornost nedělí rovnoměrně mezi všechny děti, ale má ve třídě své favority a "černé ovce", nejsou z toho většinou moc nadšeni.
Většina rodičů zase rozhodně nejásá z učitelek-kuřaček, zejména těch náruživějších, které si cigaretu nedokážou odepřít ani během pracovní doby; nenadchne je ani učitelka, která si během své pracovní doby vyřizuje své soukromé záležitosti. Dlužno podotknout, že se jedná o naprosto výjimečné "úkazy"; ovšem rodičům, kteří mají podobnou zkušenost, většinou zážitek nadlouho utkví v paměti.
Mnozí rodiče, kteří se vyjádřili v naší anketě, oceňují, pokud se učitelka snaží přirozeně usměrňovat chování dětí. Zejména tolerance k vrstevníkům a přijímání všech bez rozdílu (někteří rodiče zmiňovali i integraci dětí s handicapem) se nedá vybudovat jenom v rodinném prostředí; tolerantní a přijímající prostředí mateřské školy je tou pravou půdou pro pěstování dobrých vztahů.
"V naší školce je dvacet dětí ve třídě a určitě ne všechny mají ideální rodinné prostředí. Přesto se tam nenosí neslušné výrazy, děti se k sobě chovají hezky a věřím tomu, že to je z velké části výsledek práce paní učitelky. Ona je vychovává stejně tak, jako je vychovávají rodiče.
V naší třídě jsou dvě děti, které potřebují hodně péče - holčičku, která má potíže s chůzí a s manuální zručností, a mého syna s elektivním mutismem. Denně si udělá čas, aby mi při předávání řekla, co se dělo, jak se malý choval, jaké udělal pokroky. A dokázala dětem přijatelným způsobem vysvětlit synovy potíže, ty ho přijaly mezi sebe a on je tam šťastný," píše jedna z maminek, které reagovaly na naši anketu. Sice se jistě často potýkáme s tím, co mají děti takzvaně "z rodiny", školka ale může udělat hodně dobré práce i s dětmi, které jsou z problematického sociokulturního prostředí. Jistě nemůžeme vychovávat rodiče - ačkoli nás to možná někdy mrzí, když pozorujeme chování některých z nich -, ale možná, že si naučené vzorce chování dítě přenese do svého domova a stane se "malým učitelem" svých rodičů.
Rodiče také rádi vodí děti do školky, kde nepanuje nuda. Zábavný program pro ně ale není většinou jen synonymem pro přehršel kroužků; čekají, že něco poutavého a inspirativního připraví sama učitelka. Nemusí to být nic "světoborného", stačí běžné činnosti, kterým ale nechybí nápad a vtip.
Podle některých rodičů se občas vyplatí, když se učitelka rozhodne opustit zajeté cestičky. "Rozhodně trocha odvahy riskovat a zkoušet zatím nevyzkoušené - podniknout s dětmi nějakou dobrodružnou výpravu, experimentovat s různými formami pokusů, vymyslet jim bojovku atd. - neuškodí. Drží se příliš vymezeného denního režimu a stále dokola se opakují stejné aktivity," nabízí svůj pohled na věc Katka. Právě jistá svázanost, která je ovšem do jisté míry daná školskou legislativou, možná také způsobuje, proč se někteří oslovení rodiče dívají na profesi učitelky s mírným despektem, připadá jim, že dělá stále jedno a totéž.
Rodiče ovšem také chápou problémy, s nimiž se mateřské školy potýkají. "Je neuvěřitelný rozdíl v tom, jestli má učitelka ve třídě 15 dětí nebo 25. Podle mě budou vždycky klidnější a spokojenější učitelky ve vesnických školkách, které nemají plně obsazenou kapacitu třídy," odpovídá jedna z respondentek naší ankety.
Do většího obsazení tříd ředitele většinou "tlačí" zřizovatel školy, navíc v současné době, kdy je velký nedostatek míst ve školkách, je "snadným řešením" navýšení počtu dětí ve třídách. A pokud se "sáhne" po výjimce a třída se naplní do počtu 28 dětí, je to leckdy opravdu mezní situace. Pak na improvizaci a odvážné nápady doslova chybí prostor.
Pozitivní vztah k dětem a k práci ve školce nás asi nikde nenaučí, to by měla každá adeptka "mít v sobě". Naučit se ale lze pozitivnímu vztahu ke kolegyním a týmové práci (ano, i to rodiče zajímá a nelíbí se jim, pokud jedna učitelka "shazuje" druhou), dochvilnosti a smyslu pro pořádek.
Vyplatí se odložit jistou trpkost z toho, že společnost zatím práci učitelky ve školce příliš nedoceňuje (vždyť si tam s těmi dětmi jenom hrají), i z nízkého platu a těšit se z pocitu, že učitelka je pro většinu předškoláků důležitou osobou, na níž jim záleží. Děti i rodiče nepotřebují dokonalou paní učitelku, která i ze spaní vyjmenuje všechny jarní květiny a zazpívá každou lidovku, ale vyrovnanou bytost, jež má děti ráda a bere je takové, jaké jsou.
Přesto se to dá poměrně snadno řešit - hned od začátku jsme se třídou pracovali jako s heterogenní a starší děti se rychle naučily pomáhat. Pokud se sejde všech pět mrňátek, začnou fungovat "služby", kdy mají starší děti určené myšátko (jsme třída myšáků), kterému pomáhají v šatně a u oběda… K plačícímu Míšovi tedy přiběhla Terezka a začala ho utěšovat a na naše dva raubíře už se stačí pořádně zamračit a ukázat ke stolku s kreslením, kde jsou připravené i úkoly "pro zlobily". A mezitím se dá vzít ten telefon…
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.