Učitelství...

Na učitelku jsem, co se prvních dvou let na ZŠ týče měla - na svou dobu - štěstí. Energická ženská, která dost naučila, zároveň poměrně rychle rozpoznala dyslektiky, kontaktovala rodiče, upravila jim režim. Nadanější se nenudili,méně nadaní zvládali - tedy vyjma čtyř velice problematických žáků, kteří během dvou let přestoupili do zvláštní školy. Ve 3. a 4. třídě jsme dostali starší učitelku, kterou hodnotím jako průměr - nemastná, neslaná. Pohoda, ale žádný extra přínos.
Čeho se ale bojím...pořád jsou učitelky, které absolutně neberou dyslektiky, dysgrafiky...apod., ač je to problematika hodně diskutovaná a známá, zasednou si na ně, to samé u hyperaktivních dětí. Mám v živé paměti sestřiny problémy s mladou (a člověk by řekl, že ,,osvícenou" učitelkou proto, že byla jen trochu ,,jiná" (a bez poruchy), budu si tedy dávat asi pěkného majzla, co se s mým dítětem děje...Jednou stranou učitelky obdivuji, je to práce, kterou musí mít člověk rád a není pro každou povahu...na stranu druhou to jsou také jen ,,lidi" (se všemi neurózami a špatnými povahovými rysy), navíc vím, s jakou ,,chutí" chodí někteří na pedák - často bývá doslova poslední vysokoškolskou ,,záchranou" a to není dobré.