Re: chápu

Madelaine, dovol mi tvůj citát:
"Hodnocení prestiže povolání bude ale vždy do velké míry subjektivní, v závislosti na tom, jak lidi vnímají důležitost ve vztahu k sobě."
Hodně jsem o tom přemýšlela. Já mám taky dítě, dceru. Je pro mě to největší, co mám a chci pro ni taky to nejlepší. Důležitost tohoto vztahu je pro mě obrovská. Je tedy logické, že její učitelka bude ve středu mé pozornosti, protože se stará o to, co je mi drahé.
Na druhou stranu- použiju dnes celkem moderní výraz "klienti"- když se zaměříme na náplň práce jednotlivých profesí, zjistíme, že např. lékař se stará o své pacieny- klienty, učitel se stará o své žáky- klienty, kadeřník se stará o své klienty, veterinář se stará o své zvířecí mazlíčky- klienty, pojišťovací agent se stará o své klienty,.. Všichni tito lidé by se ke svým klientům měli chovat s úctou, respektem, ochotou, vstřícností a vážit si jich. Máme kapitalismus, tržní hospodářství. Mělo by to tedy být samozřejmostí.
Ale těžko můžeš chtít po učiteli, aby pro něj byl vztah s tvým dítětem tak důležitý, jak my- rodiče- bychom si to představovali. To pro nás jsou středobodem vesmíru, ne pro ně. Pro ně by to měli být klienti, vážení, respektovaní. Ale i oni mají doma své děti a partnera, kterým chtějí věnovat co nejvíc lásky, energie a volného času. Nemyslím si, že je správné, automaticky po nich chtít stále něco navíc. Oni to "navíc" musí investovat tam, kam se to od nich jako rodičů nejvíc očekává-do své rodiny. Podle mého názoru není rozumné se úplně rozdat žákům (pacientům). Znám pár lidí, kteří to takhle dělali, a většina z nich na to v osobním životě doplatila.