S podmínkami, jak jsou nastaveny v českých školkách a nemocnicích, jde spíše o to, jak kdo dlouho vydrží, než totálně vyhoří. Jde jen o míru odolnosti, ale obávám se, že to dříve nebo později postihne (téměř) každého. Já si třeba osobně nedovedu představit, že bych nadšeně hlídala od 1.9. do 30.6. každý pracovní den 25 dětí (byla bych na ně sama), vymýšlela bych jim kvalitní program, oblékala je, krmila je, řešila spory a dohlížela bych, aby se jim nic nestalo, k tomu komunikovala s rodiči, a dostávala bych za to 16.000 hrubého. Jak dlouho, byste to, Zuzi, vydržela Vy? Věřím však, že když poměr 1:25, změníte na třeba 1:7, dosáhnete úplě jiné kvality života pro všechny a syndrom vyhoření nad dospěláky hrozivě viset nebude.
Předchozí