Přidat názor k článku Říkali mi, že z toho vyroste

Já mám taky šestiletého chlapečka s Aspergerovým syndromem, ale vůbec to neberu za postižení, natož jako za nemoc. Syn je zcela bez rituálů, jízdní řády ani čísla ho nezajímají, naopak miluje vše živé. A v čem je jiný? je velmi hyperaktivní (ale to se věkem už lepší), je moc upovídaný (ale jeho otázky nejsou nesmyslné ba naopak). Co nezvládá jsou sociální kontakty s vrstevníky. Je na ně moc dětský a zcela neagresivní. Takže o nějakém sebepoškozování či agresi nemůže být řeč. Jediné co nás strašně moc trápí je, že neuznává cizí autoritu. Ale i to se trošku zlepšuje. V září nastupuje do první třídy pro nadané děti s Aspergerovým syndromem.
Už téměř umí číst, ale odmítá malovat. takže nám teď trvrdí, že do školy jde se učit číst a ne psát. Takže z toho mám trošku obavy, aby se chtěl vůbec naučit malovat a psát. Paní učitelka, ale říkala, že to je to nejmenší. Tak uvidíme. Jinak on má vysokou inteligenci, takže to snad zvládne. Dokonce už dokáže i v obchodě něco sám koupit (ale samozřejmě ho z dáli nenápadně pozoruji. Myslím si, že Aspergerův syndrom není žádná katastrofa a vůbec ne postižení. Alespoň u nás ne.