Přidat názor k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Moc se mi líbí termín zaběhla jsem se... I mně se to stalo párkrát v dlouhém životě, děti mám ovšem jen s manželem, jinak vždy šlo o šikovné muže i mně zkušenou ženu, tak se milé přiblížení obešlo bez pokračování, ovšem troufám si tvrdit, že bych to unesla zamknout si pusu na zámek, kdyby ano. On ten můj taky není se svatozáří, měl vždycky menší potřebu pomazlení než já, a měla jsem žebrat? Nebo být rozmrzelá z trvalého nedostatku něhy a bez pocitu ženskosti? Ostatní byly většinou dlouhodobější vztahy s kolegy, ale ti také byli vzornými manželi a otci, jenže jinde, než u mně, a tak to vidím kolem sebe, aniž bych soudila kohokoliv, stále. Také je to velmi těžké, vybrat si partnera či partnerku na celý život, aby vám sedl ve všem, to snad ani nejde. Důležité je si stále chtít dělat dobré zázemí, a to s přiznanou nevěrou s následkem v podobě dítěte opravdu nemůže fungovat. Takže neříkat a přestat na to myslet, dítě je jeho a táta dítěte - komu to ublíží, když to zůstane tajemstvím? Nikomu. A komu to prospěje, když se to zveřejní? Nikomu. Krásný film pro pamětníky Prstýnek je také toho názoru...