Přidat názor k článku Říkali mi, že z toho vyroste

Dobrý večer Viky,jen tak brouzdám po netu a náhodou jsem narazila na Vaši odpověď u které jsem se popravdě rozbrečela a pokud by Vám to nevadilo ráda bych Vás poprosila o radu.Popsala jste naprosto přesně moji situaci,myslím tím co se odehrává i ve mě.Mám 4letého syna narozeného v 7.měsíci a 6-ti měsíční holčičku.V mém druhém těhotenství jsme zjistili,že je syn těžce nedoslýchavý,ale s naslouchátky se to lepší a syn začíná docela mluvit,ale hodně mě znepokojují příznaky o kterých tady píšete.Je nesmírně hyperaktivní,malou v jednu chvíli miluje a když se otočím je schopný po ní něco hodit, když mu řeknu že třeba půjdeme ven a vezmeme motorku,tak se pak snad 50x do minuty ujišťuje,že ji vezmeme sebou, poslechne jen v případě,že na něj ječim.Už to moc nezvládám a připadám si jako ta nejhorší máma na světě.Těch pohodových a milých chvilek je strašně málo a je to moje vina a mám hrozné výčitky,že se mazlím hlavně s malou a mám pocit,že ji strašně miluji a co někdy cítim k malému raději ani nebudu psát.Nevím jestli je to tím,že malý byl císařem a holčičku jsem porodila,nebo tím,že už jsem prostě unavená neustále něco řešit a křičet.Na druhé straně vím,že jsme měli hrozné štěstí,protože se narodil ve 30.týdnu,takže mohl být postižený i fyzicky.Vlastně už dávno tuším,že bych měla někam zajít.Po přečtení Vašeho příspěvku vím,že se v pondělí někam objednáme.Jen jsem se chtěla vlastně ujistit,že psycholožka pomůže jak synovi,tak hlavně aby poradila mě jak se mám k němu chovat.Omlouvám se asi je můj příspěvek dost zmatený.