Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

Dobry den,vcera jsem nahodou objevila tuto diskuzi . Pri cteni Vaseho pribehu mi stekaly slzy po tvari a plac jsem nemohla zastavit. Mam za sebou obdobnou bolavou zkusenost, takovou jakou bych neprala zadne mamamince co velmi touzi po detatku.Po detatku na ktere se celych devet mesicu tesi a nemuze se dockat az ho konecne obejme. Toho objeti jsem nakonec nedockala. Je mi 36let a mam 12-ctileteho syna. Kdyz jsem se vloni dozvedela, ze jsem tehotna, byla to uzasna novina pro me a mou rodinu. Sice jsem temer cele ctyri mesice zvracela, ale rikala jsem si, ze to zvladnu, ze za par mesicu mi bude odmenou krasne miminko. Zvraceni pominulo, brisko mi krasne rostlo, vysledky byly v poradku. Vzhledem k veku, jsem podstoupila i vysetreni plodove vody. Hrozne moc jsem se ho bala, vzdyt tam preci bylo riziko(byt male ale preci), ze o miminko prijdu. Tenkrat jsme se na tom odberu sesly ctyri zeny na pokoji. Postupne si nas volali do one mistnosti, kde se odber konal. Jako prvni sla velmi mila mlada maminka. ..Behem chvilky vsak sestricka prisla pro dalsi maminku, ale ta predchozi se stale nevratila...Mezitim nas vzali na odber vsechny a ta mlada maminka stale nikde. Vratila se az po dlouhe dobe, s uplakanyma ocima a vsem nam ostatnim bylo jasne, ze neco neni v poradku.Po vysetreni me jeste ten den pustili domu a snazila jsem se na to zapomenout.Vzdyt miminko nemuze mit smutnou maminku.Po nejake dobe jsem tu maminku potkala, byla vsak uz bez briska. Rekla mi, ze na ultrazvuku, ktery ji delali pred odberem zjistili, ze uz detatko nezije.Za par dnu jsem si sla pro vysledky a cekala tam na me uzasna zprava. Budu mit holcicku! Krasnou zdravou holcicku! Byla to ta nejuzasnejsi zprava, jakou jsem za posledni dobu slysela. Manzel byl stestim bez sebe a hned jsme zacali nakupovani ruzovych vecicek, saticek, hracek......jen aby nasi holcicce nic nechybelo. Cas ubihal a pomalu, ale jiste se blizil termin porodu. Mela jsem obrovske brisko, ale byla jsem na nej pysna. Co na tom, ze jsem nemohla v noci poradne spat, ze me bolely nesnesitelne nohy....vzdyt za par dnu nastane ten den D. A on skutecne prisel, ale ne ten ktery jsme cekali. Byl den jako kazdy jiny...Manzel jel rano do prace, syn do skoly. Stavil se u me bratr, mel az nocni, tak abych pry nebyla sama. Kdyz jsme si sedli a povidali si, tak me napadlo, ze jsem malou jeste od rana necitila.....zadny pohyb....Znepokojilo me to a zavolala jsem do nemocnice co s tim. Tam mi lekar rekl, ze miminko je uz velke, ze ma v brisku malo mista a ze uz se tolik nehybe. Ta odpoved me vsak neuspokojila a nalehala jsem jestli se muzu stavit na kontrolu. V ten moment jsem si pripadala jako hysterka. Citila jsem vsak, ze neni neco v poradku. Okamzite jsem jela do nemocnice, kde me prevzala sestricka, ze poslechne ozvy srdicka malinke. Jenze bez vysledku. Vzali me na ultrazvuk a ten jen potvrdil, ze pupecnikem neproteka krev a ze moje mala holcicka umrela. V ten moment jsem tomu nemohla uverit, vzdyt do terminu porodu jsem mela jen par dnu. Jen par dnu me delilo od me holcicky. Pripadala jsem si jako ve snu, ze spatneho snu ze ktereho se probudim. Ale ne, nic takove se nestalo. Nastala tvrda realita. Prijali me do nemocnice a zacali me vyvolavat porod. Porod trval dva dny. Byla to dva dny prisernych bolesti, jak dusevnich tak fyzickych. Po domluve s rodinou u me zustala mamka. Byla se mnou celou dobu, dokud jsem mou hocicku neporodila. Po porodu poslali mou holcicku na pitvu, i kdyz nechapu proc, kdyz bylo zjevne, ze mezi holcickou a placentou byl uzel na pupecni snure.Tzv. pravy uzel. Musel se pry udelat jeste kdyz byla holcicka mensi , no a kdyz holcicka rostla a pred terminem porodu se otocila hlavicko dolu, tak se uzel stale dotahoval, az to bylo definitivni. Holcicka umrela a s ni umrelo cast meho ja. Jsou tomu temer tri mesice a stale tomu nemuzu uverit. Jsem stale doma, tedy kdyz nejezdim po doktorech. Navstevuji pani psycholozku, nasla jsem si novou gynekolozku. U meho puvodniho gynekologa jsem nepochodila, kdyz jsem zacala mluvit o dalsim tehotenstvi. Pry to ponecha na prirode. Ma nova pani doktorka, me naopak v pripadnem tehotenstvi velmi podporuje. A uz jen s tou podporou mam pocit, ze v tom nejsem sama. Dekuji za tyto stranky. Nasi holcice jsme dali jmeno Emilie(po me babicce), i kdyz jsme ji v brisku rikali Anezka. Na posledni chvili na sale jsme se rozhodli pro to nahradni jmeno. Moc verime tomu, ze nase holcicka za nami prijde zpet. Kdyz jsem byla na poslednim rozlouceni s mou holcickou, videla jsem ji poprve a naposledy, tak jsem ji pohladila po tvaricce slibila jsem ji, ze udelam vse na svete aby se k nam mohla vratit zpet. Ze na ni doma vsichni cekame a moc se na ni tesime...A svuj slib splnim. MiroslavaD