Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Zdravím všechny,
když jsem se dozvěděla (v lednu), že jsem těhotná, tak jsme s přítelem byli moc šťastní...týdny utíkaly, "mimi" v bříšku moc nerostlo, ale já si přesto všechno říkala, že to určitě dožene, viděla jsem tlouct srdíčko-byl to krásný okamžik. Ve 12.týdnu jsem šla na plánovanou kontrolu k doktorovi, nikdy nezapomenu jeho věty, kterým jsem nechtěla uvěřit... Místo nahrávky mimi na dvd, jsem si odnášela objednávku do nemocnice na interupci... Na stavu mi ani nepřidalo, když jsem v noci v nemocnici slyšela plakat miminka z novorozeneckého oddělení a že mi interupci udělali špatně - šla jsem znovu na čištění dělohy.
Konec šestinedělí byl strašný, takové bolesti...Nicméně, nejhorší máme za sebou. Podruhé otěhotnět se mi podařilo hned po šestinedělí, teď nosím v bříšku malou holčičku (17.týden) - má se čile "k světu" a hezky nám roste. Ale ikdyž čekám druhé nikdy na to nezapomenu a občas si ještě poplaču
Holky nevěšte hlavu dolů...všechno jednou přebolí. PŘEJI VÁM TO.