Dost mě udivuje hrubost a ubohost většiny příspěvků. Jasně, velká většina se shoduje v tom smyslu, že tahat chlapa od těhotné je nemorální. Ale co nějaká kultivovanost projevu? Chodím na Rodinu docela často, dočítám se tu o tom, jak sestřičky v nemocnici nemají čerstvou maminku oslovovat "maminko", jak se všichni mají chovat ohleduplně k těhotné, k našim malým rozverným dětem, všichni mají být chápající, ale my sami asi nemusíme... Omouvám se za svoje moralizování, ale asi je to tím, že jsme doma právě řešili jak co říct tak, aby to druhého neponížilo.
Jinak si myslím, že autorka má opravdový problém. Je totiž zamilovaná a zamilovanost je slepá a sobecká. Myslím si, že vyřešit by si měl prvně ten chlap, co on vlastně chce. Bez nátlaků a konkurenčních bojů. Stavět se do pozice zboží, které chce obstát v konkurenci, to bych nedělala. Tohle se nevyřeší hned a bude to chtít trpělivost a bude to bolet.
Možná to ten pravý ani není, ale to jen úvaha. Nevím, jestli já mám toho pravého, ale když jsem mého muže poznala víc, napadlo mě, že tohle je člověk, se kterým bych chtěla mít děti. Podobně to cítila většina kamarádek. Prostě tam byla ta myšlenka na rodinu, ne jen na osobní štěstí. Dřívější vztahy o tomto nebyly, tam jsem myslela na sebe. Přála by sis, aby tohle byl tatínek pro tvé dítě? Jestli ano, tak vydrž, čas ukáže. Nezávidím však muže, který má děti už se dvěma jinýma ženama. Příliš bych se bála, že já budu jen třetí v pořadí.
Předchozí