Je správné, aby muž opustil těhotnou ženu, i když ji už nemiluje?
Jsem zamilovaná do muže, kterého jsem si vysnila už dávno. Teď jsem ho potkala in natura. Inteligentní, vzdělaný, kultivovaný. Má podnikatelské schopnosti, kterými dokáže vydělat peníze a tím zajistit rodinu. Miluje své děti. Shodujeme se fyzicky i chemicky. V postýlce máme stejné nebývalé nápady a máme rádi stejné libůstky. Líbí se mi jeho klidná povaha, rozvážnost i smysl pro humor. I když vtipy tedy vyprávět neumí :o) On vždycky ví, co má dělat a jak to zařídit. Je to muž, který má můj naprostý respekt a obdiv. Jsem ochotná pustit ho nad sebe, což se mi s muži nestává, a sama si mu (obrazně) kleknout k nohám, odkud bych k němu mohla vzhlížet. Nechci být už opuštěná emancipovaná ženská. Chci ho mít každý den doma. Vařit, prát a žehlit mu košile. Každý den s ním spát v jedné posteli a ráno se s ním probouzet, uvařit mu kafe a snídani a pak mu dát pusu při odchodu do práce, a večer ho zase přivítat...
Potkali jsme se na internetu, a ačkoliv těmhle vztahům vůbec nevěřím, s ním to bylo hned od začátku nějak jiné. Dlouho jsme si nejdříve psali, a i když jsem věděla už z korespondence, že není sám, zaujal mě natolik, že jsem přijala pozvání na kávu. Hned po první schůzce jsem věděla, že ho chci poznat víc. Nejvíce na mě zapůsobil jeho hluboký hlas, vůně a galantní vystupování, které mu mimochodem nechybí dodnes. On na tom byl stejně. Tenkrát mi napsal, že i přes veškerá rizika, která by z toho mohla vyplynout, se se mnou chce vidět znova. Po prvním milování jsem se zamilovala až po uši. Věděla jsem, že už nechci dál hledat, ale že on je to co chci. A byla jsem připravená o něj zabojovat a jeho přítelkyni ho prostě vzít. Věděla jsem, že mu chybí ženský faktor, že se dlouhodobě míjejí. Ona má novou práci, je hodně vytížená, ve stresu a tím pádem protivná. Navíc s ním není na stejné sexuální vlně jako já. Takže jsem měla reálnou šanci získat ho pro sebe.
Řekla jsem, že ho nechci jen napůl, ale celého. On řekl, že to nepůjde tak jednoduše, protože se svou přítelkyní ho pojí společný majetek a vzájemné kontakty na příbuzné. Ha ha, tak chabý argument nemůže mým silným citům zabránit, natož jim stát v cestě. Řekla jsem tedy, že se o něj přesto nechci dělit, takže jestli svou přítelkyni miluje, tak ať zůstane s ní a nepodvádí jí se mnou. Ale jestli je jediným důvodem, proč nemůžeme být spolu, majetek, tak je to mizera, který za to nestojí. Napsal mi tedy pravý důvod, proč nemůžeme být spolu. Tím důvodem je, že spolu čekají dítě. To byla velká rána pod pás. Hrozně jsem to obrečela a vlastně brečím doteď. Tímhle mi vyrazil veškeré zbraně z ruky.
On sám říká, že se nesbalí a neodstěhuje se ke mně, protože to už jednou zažil a ví, o čem to je. Bylo to v době, kdy se rozváděl se svou první ženou. Přišel tak na čas o kontakt se svými dětmi. Navíc přítelkyni nemůže opustit těhotnou, což samozřejmě chápu (taky jsem už matka). Také říká, že se bojí, aby ho jednou ta holčička, která se má narodit, nezavrhla. S tím nesouhlasím, protože o své první dvě děti se stará vzorně, miluje je a ony to moc době vědí. Není tedy důvod, aby to s holčičkou bylo jinak. Také má strach, že mu bude bráněno kontaktu s dítětem, a že ho matka bude proti němu štvát, stejně jako to dělala jeho první žena. Myslím si ale, že než dítě vyroste do věku, kdy začne brát rozum, matka vychladne, bude už se situací smířena a dost možná už bude mít nový vztah.
Já osobně mám s otcem svého dítěte výborné vztahy. A nejen s ním, ale i s jeho novou ženou. Ona nemá ambice převychovávat moje dítě, ale respektuje mě, jako jedinou matku a já si zase vážím její tolerance a toho, jak se o mého syna vzorně stará. Když vidím, že ji má moje dítě rádo, tak nevidím v ničem problém. Myslím si, že rozchod a následné vztahy dvou lidí, kteří spolu mají dítě, nezávisí jen na nich, ale také hodně na jejich nových partnerech. Proto jsem svému milému řekla, že jsem ochotna hodně obětovat a jsem připravena sdílet s ním a pomáhat mu ve všem, co bude s jeho rozchodem souviset. Třeba i zůstat doma a postarat se o malé dítě, nebo se odstěhovat... cokoliv. Stejně jako to udělala nová žena otce mého dítěte.
On říká, že svou přítelkyni má rád a ona jeho taky. Prý se začala trochu víc snažit. Zřejmě je teď v období očekávání spokojená. Ve svém věku už asi po dítěti toužila a teď má co chtěla, takže je šťastná. Nevím ale, jestli je šťastný i on. To se od něj nedovím. Do mě se prý zamiloval a jediné dvě možnosti, které má, jsou rozejít se s ní nebo se mnou. To je pravda, jenomže já přece nemůžu konkurovat ženě, se kterou má tři roky vztah a navíc s ní čeká dítě. On ji přeci neopustí, aby zkusil vztah s holkou, která mu nemůže dát tu jistotu, že to vydrží. Na druhou stranu se ho nechci jen tak vzdát. Nemůžu si nechat tak skvělého chlapa proplout mezi prsty. On je jeden z mála, který se ke mně hodí. Nedokážu se s ním teď rozejít, i když už jsem to zkoušela, ale čím déle s ním zůstávám, tím více mě celá tahle situace bolí. Hrozně bych si přála, aby nečekaně zazvonil u mých dveří i s kufrem, a pak bychom spolu zůstali už napořád. Jenže život není romantický film, ale krutá reality show... :o(
On říká, že se snaží rozhodnout mezi tím, co by měl, a tím, co by chtěl. Prý přemýšlí, jak to udělat, abychom byli spolu, ale vždycky takové úvahy skončí bez reálného, rozumného výsledku. Vždycky to někde přečuhuje a nikdy to nezapadne tak, aby byli spokojeni všichni. Nikdo neví, co mi na to má říct, a nikdo mi neporadí, co se v takové situaci dělá. Já se snažím na celou věc dívat reálně a možná to i chvílemi vypadá dost bezcitně. Chtěla bych znát názor někoho druhého, nezaujatého. Další argumenty, jestli se vzdát mužského, kterého jsem dlouho hledala a možná už takového nepotkám? Jestli mám ustoupit, čekat a doufat, nebo bojovat? A co on, má zůstávat s ženou kvůli dítěti, nebo jít za svým srdcem?
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.