Trošku si odporuješ, když říkáš, že nesoudíš. Protože kdo moralizuje, tak rozděluje činy jiných na ty, které jsou správné, a na ty zavrženíhodné.
Fakt nevím, jestli autorka je tak naivní, že čekala, že se jí tady dostane podpory. Takovéhle věci se prostě nedělají.
Jenže – každej člověk je produkt nějaké výchovy, nějakých vrozených dispozic a hlavně zkušeností. A jak všichni víme, zkušenosti jsou nepřenosné. Takže argument – když já to nedělám, tak můžu moralizovat – no to sice jo, ale je to prostě souzení člověka bez kontextu.
Člověk bez příslušné zkušenosti stejně udělá jen to, co je pro něj v tu chvíli emocionálně akceptovatelné, když sám ještě není v tom „vyšším“ stádiu morálky.
Doufám, že to někdo nepochopí tak, že bych se autorky chtěla zastávat.
Předchozí