Madelaine, to je přesně ono, někdy se člověk tak těžko vyjádří přesně. Uvědomuji si to napětí i shodu mezi těmi pojmy, moralizovat a soudit, to je třeba vysvětlit, co si pod tím člověk konkrétně představuje. Moralizuji v tom smyslu, že odsuzuji ten skutek, to co autorka dělá, je zlé. Na tom si celkem trvám a není to zlé kvůli tomu, že já to nedělám (to je věcí, které nedělám a jsou výborné
), ale protože ubližuje. Nesoudím ji jako zlého člověka, protože právě neznám její motivy a výchovu atd. Snad jsi všimla, že jsem autorčinu osobnost nijak nehodnotila, jen jsem napsala, že její skutek je zlý.
Mám určité právo vyslovit soud nad tím skutkem, protože 1. žiju podle toho, nedělám, co považuji za špatné(tedy aspoň v tomhle, jsou jiné věci, kde mám mezery
) 2. sama jsem se v mládí dopustila nevěry, ale za to dnes soudím i sama sebe.
Nesoudím ji jako osobu, protože i dobří lidé se občas dopustí zlých věcí, ale záleží na tom, jak se s tím vypořádají, proto si myslím, že pokud by dokázala se přemoci a přestat s tím, bylo by to její velké moralní vítězství. Pokud v tom zůstane a bude i v budoucnu jednat pořád stejně, nejspíš to poznamená její osobnost.