Když já jsem tak tupej, že jsem ještě nepochopil k čemu je milenka vlastně dobrá. Já se chytil ve svých deseti letech jedný a od tý doby s ní jsem - rád experimentuju s ochutnáváním jiných jídel, ale experimentovat takhle se vztahy by mne nenapadlo. Mám funkční rodinu, nehádáme se, tak proč to pokoušet? Přestože se neválíme v penězích, tak si myslím, že nám spousta lidí má co závidět - především ten klid a pohodu (pokud teda nejsem hladovej - to pak manželka tu bestii musí rychle nakrmit a je zase klid). Jsem sice tvrdohlavej cholerik a trpělivostí zrovna neoplývám, ale je na mne spoleh a co slíbím to dodržím (až na dochvilnost). Zní to možná trochu samolibě, ale tohle jsou vlastnosti, za které si mne cení nejen manželka, ale i kámoši a především já - a zuby nehty si tuhle svoji dobrou vlastnost bráním. A zahodit víceméně dvacet let společnýho života, kvůli nějaký neznámý krasotince - dejte pokoj, takovej lehkomyslnej dobrodruh nejsem. Jediný co od života vyžaduji je spolehlivá ženská po boku, alespoň dvě zdravý slušně vychovaný děti, mít kde bydlet a co jíst a to (až na počet dětí) mám.
Předchozí