Přidat názor k článku Jít za svým srdcem?

Veroniko, a jak si myslíš, že se pozná pravá láska? Podle pocitů? Podle touhy? Podle jednání? Podle rozhodnutí?

Jak vidím pravou lásku já? Z vlastní zkušenosti - manžel byl loni čtvrt roku na neschopence, pro praktický život nepoužitelný, sex de facto žádný, já s ročním dítětem a druhým v břiše, opora v mužovi žádná, ten byl akorát v depresi ze svého zdravotního stavu.
Myslíš, že bych nepocítila znatelnou úlevu, kdybych si našla nějakého "schopnějšího" muže, zamilovanějšího, který by mi byl oporou a se kterým bych se dobře bavila?
Můj příběh má ještě pokračování. O rok později se situace opakovala - manžel byl zase čtvrt roku na neschopence, tou dobou už jsme měli děti dvě (starší: něco přes 2 roky, mladší: asi 3/4 roku). Zase měl ze svého zdrav. stavu akorát depky, musela jsem spíš držet já jeho, starat se o domácnost, o naše děti (ta mladší byla hodně živelná a uvztekaná), byla jsem na všechno sama...

Kdybych se řídila jenom svýma pocitama, určitě bych si někoho našla. Ale já jsem si vzala muže s tím, že spolu budeme V DOBRÉM I ZLÉM, a to, Veroniko, opravdu není o pocitech, ale o rozhodnutí. Jsem ráda, že jsme spolu zůstali, teď už je nám zase spolu líp. A ten samý postoj očekávám od mého muže - kdyby život po mém boku byl těžký, náročný, ne zrovna příjemný, unavující, tak očekávám, že přesto (a nebo spíš právě tehdy) bude se mnou, bude mě podporovat, milovat, držet mě, že se nebudu muset bát, že ho ztratím, když se zrovna nebudu moc usmívat...

Co si myslíš ty, že je pravá láska?