Přidat názor k článku Jít za svým srdcem?

Veroniko, obdivuju te za odvahu, ze jsi to sem vubec napsala. Nemohla jsi od nas zen, matek, vdanych, svobodnych, podvadenych i nepodvadenych cekat nejake pochopeni (od nekterych mozna ano). Tvoje situace je podobna, tem ktere se odehravaji denodenne, i me se podobna stala (s tim ze na druhe strane, ale nebylo dite) i tak jsem vzala nohy na ramena, posbirala co zbylo ze sebevedomi, z rozbiteho srdce a nasla si jineho partnera. Obcas na toho predtim myslim, srdce uz se nechveje, jen mozek obcas spusti proud fantazie, ale vim, ze by to dopadlo presne tak jak to tu holky popsaly vyse (vyprdl by se na me), mam moznost sledovat jak jedna se svymi pritelkynemi i nadale a jen se mi to potvrzuje. A pak se podivam vedle sebe, kde spi MUJ MUZ. Pocatecni zamilovanost opadla a co zustalo? - duvera, vim ze se o me postara, ze se na nej muzu spolehnout, ze bude vzdy pri me, kdyz mi je spatne postara se o syna a barak, dokaze nas zabezpecit, snazi se vytvaret nam krasny bezpecny domov, vcera dokonce zehlil a hlavne - je to muj nejlepsi pritel. A i kdyz obcas bych chtela zazit znovu tu tvou spalujici vasen a touhu o ktere tu pises, tak i kdybych mela moznost, vim, ze bych tohle vsechno nikdy nezahodila.
Takze to nevzdavej, tohle nema perspektivu, akorat mrhas casem a energii ktere bys mohla dat jinam a radsi si najdi jineho muze. Treba to nebude takovy vasnivec, ale to prece neni to hlavni co chces sobe a svym detem poskytnout nebo jo?