jistěže to byla VELKÁ IRONIE, mi totiž takoví "chlapi" neimponují, je mi z nich na zvracení.
Díkybohu jsem si našla pravý opak, známe se od 16 a od 18 spolu chodíme, žijeme, jsme svoji atd. Takže nyní už 11 let. Takže o mě nejde říct, že bych byla slepě zamilovaná naivka - naopak - tak slepě zamilovaná jsem snad ani nikdy nebyla, znala jsem ho již dříve, takže jsem věděla o všech kladech i záporech a láska přicházela postupně. U mě to ale bylo o tom, že jsem přemýšlela jaksi dopředu, a to, jestli s ním chci mít jednou děti atd.
Já si na něm cením jiných vlastností, než jsou postelové vášně, ty totiž občas jaksi nejsou k použití - třeba nyní, když už mám příliš velké těhotenské bříško. Vím ale, že si své choutky nepůjde ukájet někde jinde, když to doma nemůže mít. A to je mimo jiné pro mě důležité.
Taky to, že mě nikdy ničím neomezil (ať už nějakým zákazem, finančně, žárlivostí), má pochopení pro mé chyby a omyly, umí mi znovu dokázat lásku, když fňukám, že mě "nikdo nemá rád".
Dře se přesčasem, abychom si mohli zařídit naše hezké DOMA, vše dělá jen a jen pro rodinu, pro své děti a pro mě.
Neřešíme a nikdy jsme neřešili žádný takový problém, které se tady řešívají. My se hádáme vlastně jen kvůli kravinám, jako že nevynesl koš apod. A pevně doufám, že to tak bude i dál, protože to jsou blbiny, kterým se dá smát. A i když jsme "pohádaní" vím, že je mou nejpevnější oporou, že se na něj můžu ve všem na 1000% spolehnout. A to je pro partnerský a vlastně každý jiný vztah to nejdůležitější.
Já ten ideál mám, i když bych nikdy v minulosti nevěřila, že jej najdu zrovna v něm. Ale cesty boží jsou nevyzpytatelné, že???
Přála bych každé ženě takového muže (ALE NE TOHO MÉHO!!!! BĚDA TÉ, KTERÁ BY SI DĚLALA CHUTĚ!!!!!!!!!!!!!
NEDÁM!), aspoň na chvilku pro ty, které mají nevěrníky, násilníky, žárlivce a jiné lumpy, aby si uvědomily, že to jde i jinak.