Monty,
vycházíš z premisy, že na jedné straně je láska - tedy něco, co na nás "padne" samo od sebe a znenadání a kdykoli to může samo odejít aniž bychom to mohli jakkoli ovlivnit (vždyť jsou to jen hormony a vědci dokázali, že chemie vyprchá...) a na druhé straně barikády jsou ty morálně-volní záležitosti, které tedy můžeme sami ovlivňovat.
A jsou lidi, co to tak nemají. Já třeba lásku nevnímám jako něco, co ke mně samo přišlo a samo od sebe to může kdykoli odejít. Pro mne je láska k partnerovi do značné míry volní rozhodnutí. Miluji nejen proto, že jsem se zamilovala, ale také proto, že jsem rozhodnuta milovat.
Takže ke vztahu nepřistupuju tak jako že "teď Tě miluju a dokud Tě budu milovat, tak s Tebou budu, pak se rozloučíme", ale "Miluju Tě a jsem rozhodnuta v sobě tuto lásku udržovat a živit."
Ono se to těžko popisuje a pro člověka, který má lásku za neovlivnitelnou věc, to asi bude hůře chápatelné... ale svět je pestrý, lidi halt leccos vidí jinak.
Předchozí