Ajtakrajto,
to není tak docela přesné. Jenže my se nebavíme o situaci, kdy se dva lidé rozhodli milovat a živit svou lásku přes nepřízeň osudu. Jde o ten bod, kdy se "rozhodneš" už nemilovat. Protože nelze milovat oddaně a dle rozhodnutí do nekonečna, nebude-li ten druhý... řekněme dodržovat svou "úlohu" ve vztahu, nebude vůči němu dostatečně vstřícný.
Mám ráda oba své "manžely" a myslím to naprosto vážně. Možná - spíš určitě - je mám ráda stejně jako v době, kdy jsme spolu byli (nemluvím o zamilovanosti). Jenže se stalo NĚCO, kvůli čemu jsem je už nechtěla za PARTNERY. Jako lidé zůstali stejní a stejně "hodnotní".
Je to srozumitelnější?