Monty, v mém okolí jsou buď manželství fční a šťastná, nebo rozvedená, nebo rozvedená a znovu spolužijící, byť bez nového sňatku, žádná uměle udržovaná kvůli dítěti, vzájemnému postarání se apod...
Mmch si dovoluji poznamenat, že možná právě v tom, že jsi PŘED svými sňatky neměla pocit, že je to navždy, poněkud odlišuje tvé vnímání instituce manželství od vnímání spokojených manželů ;-)
Mám ti rozumět tak, že když člověk přestane milovat, má se sebrat a jít? Protože když už nemiluje, tak setrvávání ve svazku jen kvůli "postarat se" je neprožitý, obětovaný život? Ale co když existuje (a mě se z okolí zdá, že ano) ještě něco mezi: manželé (partneři) již k sobě nehoří milostnou láskou, ale mají se rádi, a kromě toho mají spolu děti a určitou smlouvu.
Předchozí