Marie,
ale samozřejmě. To ovšem - podle mého názoru - nevylučuje navázání vztahu s někým jiným. Postarat se, mít rád... to lze i tehdy, když bude manžel/manželka/exmanžel/exmanželka v Kolíně a já v Piešťanech. Lhostejno s kým.
Asi se opakuji, ale mám manžela a otce našeho společného dítěte ráda, postarám se o něj i o syna, jak nejlépe budu moci, nicméně necítím žádnou povinnost mu trvale něco nalhávat a odskakovat si řešit svou nespokojenost bokem. Právě to, že mám někoho rád(a) mi znemožňuje mu lhát. Předpokládám totiž, že člověk, se kterým jsem strávil x let a kterého mám rád bude mít natolik rád mne, že to pochopí, i když to třeba bude nepříjemné a bude to bolet.
Vím, že to většina lidí má jinak a raději si lžou do kapsy, sobě i okolí... já to neumím a dělat to nebudu, přijde mi to stejně ubohé jako obhajovat "staré dobré časy", kdy rodina byla posvátná, chlapi plodili nemanželské děti jako na běžícím pásu bez jakékoli povinnosti k nim a svedené naivky/mrchy, nehodící se škrtněte dle naturelu se nakonec velmi často uchylovaly k vraždě novorozence nebo umíraly po diletantském zásahu báby andělíčkářky.
Inu, každému, co jeho jest.