Janino,
já jsem Šárku pochopila úplně jinak než ty. Resp. pokud cituje mne, tak v mém podání to bylo míněno rozhodně jinak.
Zodpovědnost a láska nejsou spojité nádoby. Můžu být zodpovědný a nemilovat, můžu být nezodpovědný a milovat... To, že jsem nebo bych měl být vůči někomu zodpovědný prostě nutně neznamená, že ho musím milovat až za hrob.
Je dospělé, "zralé", umět nést následky svých činů, nevyhýbat se zodpovědnosti. Jenže to všechno nemusí mít s láskou nic společného - představ si, že jsi mladý kluk a někde na zábavě se vyspíš s holkou a ta otěhotní. Co budeš dělat? Co je ZODPOVĚDNOST? Podle mého názoru, bude-li si chtít dítě ponechat, přiznat se k němu, platit na něj, zabezpečit jeho matku - ale nemohu se přinutit ji milovat, nebudu si ji brát s tím, že to "nějak" dopadne, že si "zvyknu". To není zodpovědné, to je riskantní, zvlášť pokud tu dotyčnou zná málo nebo vůbec. A to je jen jeden z mnoha případů. Doufám, že si rozumíme.