Milá paní Slobodová,
naprosto se ztotožňuji s maminkou, která (v rubrice maminky na mateřské dovolené) amniocentézu nepovažuje za zbytečnost. Má bývalá lékařka zřejmě považovala za zbytečné i samotné genetické testy, bylo mi 19, v našich rodinách žádné důvody pro amniocentézu nebyly, dítě také „kopalo jako divé“, jak píšete, a já byla v klidu až do konce těhotenství. Těžko si umíte představit ten šok po porodu, když mi oznámili, že dítě v pořádku není a že tohle přece měli ošetřující lékaři zjistit dávno. Dítě následnou operaci nepřežilo a já jsem jen ráda, že jsem ho ani neviděla a že se mi o něm teď nezdá. Teď mám po všech kontrolách a testech zdravého kluka a bez stejné péče se v případném dalším těhotenství nechci obejít. Možná by Vám slušelo méně kategorického odmítání něčeho, co nedokážete posoudit, protože neznáte osobně reakce obou stran. Jediný přínos Vašeho článku vidím v tom, že vyprovokujete diskusi, která třeba pomůže v rozhodování jiné budoucí mamince.
Předchozí