Přidat názor k článku Jít za svým srdcem?

Zasjaj, díky takovým moudrům buddhistů jsem byla schopna pochopit křestanství (která právě ztrácí tím, že používá zkostnatělé výrazy, pod kterými si současný člověk málo co představí). Pro mě bylo křestanství tak studené, prázdné - podle toho, jak se reprezentovalo, že jsem hledala jinde.

A tím druhým příspěvkem jsi aspon pro mě dokázala, že když se mluví srozumitelněji, je to i jasnější, pochopitelnější.

Huhu, protože ta nadřazenost jim je kázána. Stačí jít vícekrát za sebou do kostela. Někteří faráři si fakt nevidí do huby. Pro mě v tomto náboženství právě nejvíc chybí pokora. A tímpádem buddhisty hodně vyzdvihován SOUCIT.

Petře, právě z důvodů, který popisuješ, mám s umělým oplodněním problém. Vím jistě, že kdybych nemohla mít dítě přirozenou cestou, šla bych do toho, ale právě za podmínky, že by mi vzali max tři a ty mi taky vrátili. Nesnesla bych pomyšlení, že jsem nepoznala, jaké bytosti by vyrostli z těch nepoužitých.

Mar, dost nechápu, proč by dítě, které nebylo pokřtěné, zemřelo malé a tudíž nestihlo žádný hřích spáchat, není automaticky spaseno. Proč církev tak lpí na tom dědičném hříchu? Aby jsme za každou cenu byli špatní a mohli nás mít v hrsti, že jedině když budeme v jejich stádu, tak jsme zachráněni? Na toto já nevěřím a ani nejsem ochotna přistoupit. Pro mě se duše rodí čistá, nezatížená.

Ono taky z takového uvažování není daleko k ještě nedávno zažitému názoru, že dítě je automaticky zlobivé a my ho vychováváme proto, aby se polepšilo a tak místo toho, abysme ho učili laskavostí, automaticky trestáme i přirozené dětské projevy (protože jim nerozumíme, protože jsme přesvědčeni, že to dělá schválně, protože prostě zlobí).