Přidat názor k článku Odběr na genetiku - nutnost nebo podivný český nadstandard?

Míšo (a také Evo),

píšeš: výsledky z genetiky sice nemám, ale… Pokud v tom máš tak jasno, mohlas odmítnout i ty krevní testy. Amniocentéza je totiž jen další test. Neřeknou ti, všechno je špatné, dítě si nechte vzít. Řeknou ti v případě pozitivního nálezu, že je taková a taková pravděpodobnost na konkrétní vadu. Pak ještě můžeš navštěvovat genetický ultrazvuk (je tam vidět více věcí a lékaři jsou speciálně vyškolení). Pak nechají rozhodnutí na tobě. Nikdo tě nebude nutit. Pokud jde o mě, záleželo by na tom, jak velkou pravděpodobnost by mi dali. Mohla jsem vědět dopředu, že s touhle konkrétní vadou se žít nedá. Dokonce mi později říkali, že to muselo být vidět i na obyčejném ultrazvuku.
Pokud jde o to, že každá maminka se musí rozhodnout sama: myslím, že aby se mohla v zájmu svém i dítěte rozhodnout co nejlíp, musí mít dostatek informací. A ty nezíská tím, že si bude toužebně přát, aby dítě bylo zdravé a testy odmítne. Myslím, že aby ses mohla rozhodnout opravdu ve prospěch dítěte, měla bys vědět i to, že třeba právě u tebe je větší pravděpodobnost nějakého problému. Můžeš se pak rozhodnout, jestli opravdu zvládneš péči o takové dítě, může to být zavazující na celý život a třeba ti to znemožní mít další dítě, protože to první spotřebuje všechen tvůj čas. A pokud se v tu chvíli rozhodneš, že ano, že to zvládneš, je to určitě pro to dítě dobré. Každá maminka říká, že se postará o jakkoli postižené dítě, ale ne každá to pak zvládne, ne u každého postižení je to možné. Nejsem si jistá, že bych se rozhodla v zájmu dítěte dobře, kdybych ho pak musela dát do ústavu, kde by žilo do konce života.
Nemám jasno v tom, jak dlouho bych se musela neúspěšně snažit o dítě, abych se odhodlala požádat o adopci. Téměř jistě ale vím, že bych nežádala o dítě s postižením, protože si tolik nevěřím. Bylo by to u vlastního dítěte zas o tolik jiné? Nechtěli byste v případě adopce vědět, jestli je dítě zdravé? Je v tom tak veliký rozdíl?
Pro přesnost musím říct, že neznám nikoho s postiženým dítětem a při druhém těhotenství jsem to naštěstí také řešit nemusela, výsledky krve i amniocentéza, o kterou jsem si řekla, byly dobré. Nevím, jak bych se rozhodla, ale sháněla bych všechny dostupné informace a nezavírala bych před nimi oči. Pokud si řeknete, že péči o postižené dítě byste zvládli, měli byste zvládnout i ten krátký čas od testů k výsledkům nebo do porodu.

A mimochodem, dítě s vrozenou vadou se může narodit i zdravému páru, stačí, aby se maminka v začátku těhotenství nadýchala třeba zplodin z výfukových plynů (náklaďáky na křižovatkách) nebo prodělala nemoc. Není to pochopitelně automatické, ale i to je možnost. Neveselá, to mi nemusí nikdo říkat. Zřejmě patřím přesně do toho malého množství žen, kterým se to stalo.

Rozhodněte se dobře.
Lída