Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

Ahoj mimko, četla jsem tvůj příběh a připadala jsem si, že jsem ho psala sama. Dnes jsem se vrátila z porodnice. Ve čtvrtek jsem zde porodila svého mrtvého chlapečka. V bříšku jsem ho nosila 36 týdnů. Do termínu porodu mi zbývalo jen pár dnů. Mám pocit, že se zblázním. Je to strašně smutné. Také se mi zdálo, že necítím delší dobu pohyby a jela jsem do porodnice.Vůbec jsem netušila, že mě něco takového čeká. Člověk o tom někdy čte a řekne si, že je to strašné, ale nepřipouští si, že by se mu to mohlo stát.
Porod mi museli vyvolat. Naštěstí jsem se rychle otvírala a nechala jsem si dát epidurál, takže ani bolesti nebyly tak zlé. Vlastně je to strašná ironie ale probíhal tak jak jsem ho chtěla prožít. Všichni lidi kolem byli tak hodní. Mohla jsem si vybrat polohu porodu, byla jsem bez nástřihu. U porodu jsem měla svého muže a dulu. Je to zvláštní ale i ona prožila stejnou zkušenost. Jen neměla možnost se s miminkem rozloučit a to jí velmi mrzelo.
My jsme si přáli chvíli s miminkem zůstat o samotě. Chovala jsem ho v náručí a bylo nádherné.Nemohla jsem ho ani dát pryč. Ještě jsem ho políbila na hlavičku a řekla mu ahoj můj chlapečku. Budu si navždy pamatovat jak vypadal.
Je mi strašně. Ta prázdnota mě ničí.Ale mám doma ještě tříletého syna, takže už kvůli němu musím být silná.
Důvod proč se to stalo zatím nevíme. Děsíme ale zase to další dlouhé čekání. Mám za sebou už dva potraty v prvním trimestru a teď se stalo tohle nejhorší.