Přidat názor k článku Jít za svým srdcem?

veroniko,
rozumim ti. taky jsem mela sveho pana uzasneho. byl (a stale je) zenaty, mel dve deti, kvuli kterym se nechtel rozvest. rikal, ze sve deti miluje a chce byt s nimi, chce je vychovavat a davat jim maximum. chapala jsem to a v mych ocich tim jeste vic rostl. chtel s rozvodem pockat, az povyrostou a budou schopni pochopit, proc jejich rodice nemohou zit spolu. nevadilo mi cekat. milovala jsem ho a verila, ze on miluje me...
...az do doby, kdy jsem otehotnela. najednou to byl uplne jiny clovek. zkousel me presvedcit, litoval se, nakonec vycital. pravnik mu poradil geneticke testy, aby nahodou cely zivot neplatil na cizi dite...
anicce je jeden rok. videl ji asi 10x. ted uz ale jezdit nebude vubec. pred nekolika tydny volal, ze je stastne zamilovany, ze casto place stestim... a proto uz s nami v kontaktu byt nemuze. jina naivni ted ceka na svuj osud...
a ja jsem stastna, ze jsem jeho krute vydirani ustala a mam krasnou zdravou dceru. tehotenstvi odhlalilo pravdu. ztratila jsem sveho "uzasneho", ikdyz ne tak docela. to nejlepsi z nej mam a to ostatni nestalo za to.
preju ti, aby ses rozhodla spravne. mozna je opravdu uzasny, ale mozna je to jen hra, kterou muze ukoncit, kdyz ho budes hodne potrebovat...
eva