Vím, že to nebylo smyslem článku, ale nemůžu si při čtení těchto řádků nevybavit mojí maminku. Žel, hodně závislá na blízkých osobách, a často živící nesmyslné představy, takže je často zraněnější, než by ve skutečnosti měla být.
Když přeskočím, jak k tomu všemu došlo (vydalo by to na knihu a možná ještě na pokračování), výsledek je zruba takový, jak je výše popisováno. Tj, jsem v rozhovoru trestaná za cokoliv, co v životě prožívám. Např. pokud se zmíním, že máme všeho dostatek, reaguje slovy: "No vidíš, hlavně že máš dostatek, a na moje potřeby si ani nevzpomeneš." Když upřesním, že máme materiální dostatek typu, že jsme dostali nábytek zadarmo apod., ale penězi neoplýváme, reaguje pro změnu: "Však jsem říkala, že jak s čím kdo zachází, s tím také schází. Ono se vám nemůže dobře dařit, když jsi se ke mně zachovala tak jak jsi se zachovala."
No nezbláznil by se z toho jeden?
Předchozí