Přidat názor k článku A co takhle domácí potrat?

dobrý den,

Váš článek ve mě probudil ošklivé pocity, neboť je to dva měsíce, co jsem se vrátila z nemocnice...

Je mi 21 let, s přítelem jsme plánovali miminko, vše probíhalo v pořádku, byla jsem na začátku 6. týdne...

Při návštěvě svého gynekologa mi sestřička podávala těhotenskou knížku, já byla tak šťastná, ale pak si to rozmyslela a řekla, že ještě půjdu k panu doktorovi...

Pan doktor zjistil, že mi klesá HCG. Moc jsem tomu nerozumněla, bylo to mé první těhotenství, pak mi řekl, že musím hned do nemocnice...Na vyčištění....

Šíleně jsem se rozbrečela a později v nemocnici mi řekli, že to umírá a je to mimoděložní...Probudila jsem se, opravdu jsem cítila takovou prázdnotu...Jenže, aby toho nebylo málo, šla jsem potom na 3D ultrazvuk, protože zjistili, že mi HCG stoupá.

Upřímně, vážně jsem to nechápala, už to co se stalo pro mě bylo hodně ošklivé a najednou to ve mě ještě je???????Bylo. Našli mi toho mrňnouska uvězněného u vejcovodu.Prý umíralo...

tak nevím, do dneška tomu nerozumím....Skončilo to laparoskopií, a odebrali mi spolu s tím maličkým i levý vejcovod a vzali mi kousek dělohy.

Nyní musím být 6 měsíců v klidu, mohla bych otěhotnět, ale šance na donošení jsou mizivé. Po 6 měsících mi prý zavedou do těla kameru a zjistí, jak se to v děloze hojí.

Mám strach, moc miluji děti, to první těhotenství jsem věděla, silně to na mě působilo a celou dobu jsem prožívala velice intenzivně.....

A teď?????????Mám obavy o to, že nebudu moci mít další děti. Vím, takové obavy má spousta žen, ale jen my, které jsme si zažily něco tak příšerného víme, jaké to je.

Přeji Vám hodně sil,,,,,,a mrzí mě to, že se Vám to stalo.