1 z 4851

Ahoj, chtěla bych reagovat na Váš článek. Manžel je jeden z nemnoha, kteří si zkusili poprat s takovou výzvou jakou bezesporu "mateřská" pro táty je. Navíc v našem případě rovnou dvojitá, táta je doma s dnes už čtyřletými dvojčaty. Je pravda, že jsem se musela naučit přecházet drobnosti typu neuvěřitelného bince v kuchyni, táta se musel vyrovnat s pěkným kolotočem, ale je taky pravda, že děti rostou, jsou zcela normální (tedy doufám) a nijak jim naše výměna rolí nepřipadá divná. Prostě jen dcerka odmítá nosit sukýnky a mašličky do vlasů a raději lítá s letadýlky nebo přezouvá kola na autě než si hraje s panenkami. No to se jí může jednou hodit.
Bohužel, zcela jiné to je s naším okolím. Přestože žijeme ve velkém městě, reakce jsou spíše negativní. Když nepočítám uštěpačné (oboustranné) poznámky kamarádů a známých, manžel nemůže sehnat po tříleté pauze práci. Podle toho co říkal, tak všichni budoucí zaměstanavatelé mají obavy z případných nemocností a z toho, že tatínek nebude tak "výkonný" a flexibilní jako ostatní.
Co bych chtěla poradit všem maminkám, aby si to hodně dobře rozmyslely, zda to takového experimentu jít. Není to jen o tom, že s dětmi bude jiná - milující osoba, ale především obrovský tlak na Vás. Od partnera (má toho chudák za celý den dost a chce si taky odpočinout), od dětí (mami proč jdeš pryč, ty nás nemáš ráda?), od učitelek ve školce (jak to, že ve svém věku neumí básničku?), od kamarádů (co ty jsi za matku, kvůli prachům....) až po to, že budete po nocích dohánět to, co Váš - jinak skvělý - muž přes den nestihnul. A někde za tím bude věčná otázka, jestli to opravdu bylo dobré rozhodnutí.....