Re: Před dvaceti lety.

Když jsem po svatbě (no možná ještě před ní) strčila manželovi do ruky žehličku v přesvědčení, že rovnoprávnost musí být, velmi rychle jsem si ji zase přebírala zpátky, neb se mě (pravděpodobně ještě v zamilovanosti) zmocnily mohutné obavy, aby si miláček neublížit, když tu žehličku drží jako prase kost.
Záhy došlo k tomu, že miláček odcestoval pracovně na několik měsíců do zahr. a v zahr. mu jaksi nezbylo nic jinéhé, než si žehlit sám, neb se zmačkaná nevyžehlená košile neslučovala s jeho pracovní pozicí a kariérní dráhou, na kterou si vyhlížel. No nemusím dodávat, že po návratu z pracovního pobytu v zahraničí byl můj miláček takovým odborníkem na žehlení košilí a podobného ošacení, že jsem neměla šanci se s ním poměřovat. Z čehož plyne poučení, geneticky nebo nějak podobně podmiňovat vlohy ženského pohlaví k domácím pracem je pěkná ptákovina a je to akorát o tom, že všechno se každý učí někdy poprvé.