Re: 1 z 4851 - taky jeden

Můj manžel by se synem doma od jeho půl roku do 3 let, já chodila zpočátku na pár hodin aby pak postupně během roku přidávala až na plný úvazek. Nemohu říci, že by to bylo snadné, ale to určitě není ani když je doma žena-matka a muž chodí do práce :) Musím říci, že manžel si dokázal se synem vyhrát celé hodiny, podnikali spoustu věcí, zvládl i krmení, oblékání atd. (občas mu zkombinoval nekombinovatelné věci, ale to je detail). Myslím, že důležité je, že oba to takhle přijali a oba se snaží, je jasné, že to není snadné (ale co je). Mně to velmi obohatila, kdykoliv jsem přišla z práce věnovala jsem se jen synovi, manžel nakupoval, věšel a sbíral prádlo, ohříval (vaření mu moc nejde, ale už zvládl i kaši :), jen při dělání špenátu popletl 1 dcl vody s 1 litrem a volal, že je to nějaké řídké :), pro syna jsme byly naprosto zastupitelní, dodnes není problém (i když ačkoliv jsem se z toho měla strach, má-li k dispozici oba dva rodiče preferuje na mazlení, povídání, nebo usínání mne - ale na volovinky a hraní už tatínka). Nesetkala jsem se s negativními reakcemi (nebo mi je nikdo neřekl) a manželovi občas bývalí kolegové v práci řekli pár poznámek..jinak vše v pohodě. Jako ideální bych z dnešního pohledu viděla prái na půl úvazek a střídání se s manželem, který by mohl dělat také na poloviční úvazek plus pomoc babičky, uvidíme zda se nám to při druhém prckovi zadaří...