Dětská hřiště a jiné pohromy

Milá Belano-moc jsem se jako vždy u tvého článku pobavila.Miluju své děti,miluju dětské akce,ale upřímně nenávidím hřiště,které moje děti-teď už jen ty menší,větší už poněkud odrostly,nade vše milují.Taky to tam vždy přetrpím a závidím všem maminkám,které mají čas si na hřišti číst,nebo povídat.Náš nejmladší-Štěpánek má o hřišti představu společné týmové práce-matka -dítě a stále láme rekordy,kam nejvýš a nejnebezpečněji vylézt.Děti klidně si hrající na písku beru momentálně jako dobrou reklamu,které mi se bohužel neúčastníme.No-ale protože jsem už zkušená matka-nebo bych jí být při 4dítěti už měla-tak vím,že ono to přejde a uteče jako voda,tak to prostě ještě chvíli musíme vydržet!A za pár let budeme na tyto oběti dané našim živým a tvrdohlavým ratolestem jen s láskou vzpomínat.V 4-5letech už Agátka určitě přijde na to,jak se rozhoupat sama a ty budeš mít volné ruce na houpání Sárinky!Pevné nervy a krásný den.Martina