nevím...

No, nevím, jak bych se rozhodla, pokud bych měla doma holčičku. Nátlak okolí, že holčička musí mít náušnice naprosto neuznávám a strašně mě vytáčí, navíc je fakt, že v dnešní době, kdy je možnost rychlého a téměř bezbolestného nastřelení náušnic, se asi nic nezkazí, když se s náušnicemi počká, až si to samotné dítě bude přát. Na druhou stranu je výhoda tuto záležitost odbýt v době, kdy si miminko ještě neuvědomuje strach z tohoto výkonu, což platí hlavně v případě klasického chirurgického píchnutí.
Já sama jsem si dala náušnice nastřelit až ve svých 20 letech. Jako miminku mě naši uši píchnout nedali, čímž pádem jsem v tehdejší době byla za exota a strašně jsem se s tím trápila. Někdy v 6 letech měla babička nějaký úraz a chodila na chirurgii a tehdy mě tam objednala a i zakoupila mi krásné zlaté náušničky... no, nešla jsem tam, nedokázala jsem překonat ten strach. A ač jsem se pak v dalších letech s tím pořád potýkala, každý se divil, jak to, že nemám náušnice atd., tak jsem nikdy nenašla odvahu si ty uši dát píchnout. Hodně mi to vadilo v tanečních a našim jsem pořád vyčítala, že mi nedali uši píchnout coby miminku. Až pak přišla éra nastřelování, tehdy - asi rok po revoluci - to byla novinka, dělali to běžně v některých kadeřnictvích a hlásali, jak je to bezbolestné. S kamarádkou, která taky neměla náušnice a taky z toho měla patřičné trauma, jsme se tehdá pořád hecovali, která si je necháme dát dřív nastřelit, až jsme jednoho dne šly na jednu nepříjemnou zkoušku a řekly jsme si, že pokud ji uděláme, tak hned ze školy razíme obě dát si nastřelit náušnice To mi bylo 20 a od té doby náušnice mám