Nastřelení

My jsme dceři nášnice jako miminku nedali, přišlo mi nemístné při všech těch očkováních a prořvaných návštěvách u pediatričky ještě nechávat píchat náušnice. Myslím, že si užila i tak dost. Tak vyrůstala bez náušnic s tím, že si je koneckonců může nechat nastřelit až bude sama chtít. Tak se také stalo, když jí bylo 4,5 roku, přišla ze školky s tím, že je jediná holčička bez náušnic a že po nich velmi touží. Nechala jsem ji o tom nějaký čas přemýšlet, upozornila, že zcela bez bolesti to nebude a když na tom po čase stále trvala, šly jsme. Nejdřív na neurologii, tam jí paní doktorka červenou fixou označila bezpečné body, pak do salonu na nastřelení. Dodnes Klárka tvrdí, že to sice trochu bolelo, ale stálo jí to za to a je na sebe hrdá, že si o tom sama rozhodla a že to pro vysněné náušnice vydržela.